Venuše kardinála Granvelly – první renesanční „fejk“?

Venuše kardinála Granvelly – první renesanční „fejk“?

Výtvarné umění málokdy překročí hranice „seriózních“ médií a pronikne na stránky bulváru. Zájem široké čtenářské obce ovšem vždy zaručí „celebrita“, která právě zjistila, že utratila nehoráznou sumu peněz za padělky a poskvrnila jimi bělostné zdi svého domova. Vždycky mě zajímalo, kdy se v historii začala objevovat falza – tedy kopie, vzniklé za účelem jejich prodeje jako ceněnějšího a dražšího originálu, aniž by kupující věděl, že jde o kopii. Dnešní doba toužící po skandálech ráda hledá v historii podobné příklady, snad aby dokázala, že podobné podvody jsou vlastně běžné a dnešní mravy nejsou nijak horší než kdysi.

Venuše kardinála Granvelly, Benátky nebo Padova (severní Itálie) kolem 1500, bronz, stříbro, výška 18,5 cm, podstavec a nohy ze stříbra, umělá zelená patina, cizelováno, inv. č. KK 7343, Kunsthistorisches Museum, Kunstkammer, Vídeň

K rozvoji padělání dochází s příchodem renesance a bezpochyby souvisí s novými požadavky na funkci děl v rámci uměleckých sbírek. Nicméně jakékoli další zobecňování by bylo chůzí na příliš tenkém ledě. Následující řádky budou proto malým zamyšlením, že nelze hledat „falzum“ za každým dílem, které v době 16. století existovalo ve více kopiích a variantách či napodobovalo antické práce. Pěkný příklad představuje malá soška, nazývaná jako Venuše kardinála Granvelly. Dnes je vystavena v expozici kunstkomory Uměleckohistorického muzea ve Vídni a v popisce se píše, že jde o jedno z prvních falz na světě. Ale opravdu se její majitel roku 1600 mohl cítit podveden? Zřejmě nikoli. Podvedeni se spíš cítili kurátoři expozice antického umění, v níž soška byla až do počátku 20. století vystavena. Na základě srovnání s podobnými soškami ji Julius von Schlosser roku 1922 publikoval jako italskou práci z období po roce 1500. O dva roky později kurátor Uměleckohistorického muzea, historik umění a klasický archeolog Leo Planiscig vyslovil teorii, že Venuše vznikla záměrně jako falzum antického díla, tedy ve snaze kupce podvést. Svou teorii opírá o popis: Soška je skutečně natřena na zeleno, čímž její autor vyvolal dojem patiny, způsobené dlouhým ležením v zemi. Stříbrné nohy zase měly naznačit, že byla nalezena poškozená a sochař ji pouze „opravil“. Nic z toho však nedokládá, že by se dobový kupec domníval, že za své peníze získává skutečně antickou sochu.

Naopak v době 16. století začínaly být velice žádané antické kusy již téměř nedostupné a rozvíjí se trh s odlitky, které starověké sochy velice dobře napodobovaly, mnohdy navíc antický vzor aktualizovaly. Obvykle vznikalo několik odlitků, pouze s drobnými obměnami, pro které dnešní literatura používá pojem „multiple“, který nejlépe vystihuje dobové vnímání těchto „reprodukcí“. Tyto často vysoce kvalitní práce divákovi ve sbírce nahrazovaly nedostupné starověké kusy a navíc symbolicky poukazovaly na kolekce, ve kterých se sochy nacházely. Alespoň jeden příklad za všechny – roku 1540 poslal francouzský král František I. svého dvorního malíře Francesca Primaticcia do Říma, aby zde pořídil bronzové odlitky slavných antických děl pro královský palác ve Fontainebleau. Jejich formy později Jindřich II. věnoval na stvrzení míru mezi Francií a Nizozemím habsburské místodržící Marie Uherské. Realizované sochy v její sbírce poukazovaly nejen na římské prototypy, ale i politické svazky s Francií. Podobně mohla vzniknout i soška Venuše. Císař Rudolf II. ji před rokem 1600 požadoval jako „malou stojící bronzovou ženu, která patřila kardinálovi Carpimu“. V císařské sbírce představovala nejen půvabný ženský akt elegantních křivek. Patřila k ceněným objektům, které dokládaly, že císař navazoval na sběratelskou tradici nejen svého slavného předchůdce Karla V. (v jehož službách majitel sošky kardinál de Granvelle působil), ale i slavného italského sběratele, humanisty a kardinála Rodolfa Pia da Carpiho. Zároveň tím poukazovala i na politické vazby s Nizozemím a Itálií. Místo „fejku“ tedy renesanční „multiple“ a to velmi prestižní! Jenže to by na popisce asi byla příliš velká nuda…

Další čtení: https://www.khm.at/objektdb/detail/93356/

https://www.academia.edu/3810568/_Giving_away_the_moulds_will_cause_no_damage_to_his_Majesty_s_casts_New_Documents_on_the_Vienna_J%C3%BCngling_and_the_Sixteenth-Century_Dissemination_of_Casts_after_the_Antique_in_the_Holy_Roman_Empire

 

Rubriky: 2018, Aktuality, Blog | Štítky: , , ,