MIMESIS A CTNOST: VÝKLAD ARISTOTELOVY KATARZE NA ZÁKLADĚ JEHO UČENÍ O CTNOSTI JAKO STŘEDNOSTI

Prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D.

Seminář estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Středa 19. 10. 2011; 14:00; zasedací místnost Ústavu dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Přednáška byla pořádána Společností pro estetiku při AV ČR v Praze. Po přednášce prof. Osolsobě proběhlo krátké hlasování mimořádné valné hromady členů společnosti, týkající se doplnění Výkonného výboru a Revizní komise SE.

Anotace: Jaký je vztah mezi uměleckou reprezentací (mimesis) a vyvoláním emocí? Má umění vyvolávat emoce? Které? V jaké míře? Může být smyslem umění vzdělání nebo výchova? Debata o regulaci uměleckých médií u Platona a Aristotela v dnešním kontextu: ctnost a žargon autenticity. Vztah Aristotelovy estetiky k etice; katarze – potíže s výkladem ústředního pojmu; výklad teorie ctnosti jako střednosti v Etice Nichomachově; katarktické působení hudby v Politice VIII; estetické univerzálie podle Aristotela. Shakespeare a ctnost; dnešní rozvod ctnosti a umění.

Literatura:

Aubenque, Pierre: La prudence chez Aristote. Quadrige. Paris: PUF, 1963. (čes. Aubenque, Pierre: Rozumnost podle Aristotela. Praha: OIKOYMENH, 2003).

Evans, J. D. G.: Aristotle’s Concept of  Dialectic. Cambridge: Cambridge University Press, 1977.

Janko, Richard: Aristotle Poetics (trans. and notes). Indianopolis/Cambridge: Hackett Publishing Company, 1987.

Osolsobě, Petr: Mimesis a ctnost. Brno: FF MU, 2004.

Osolsobě, Petr: Estetické univerzálie podle Aristotela. Estetika, 40 (1–2), 2004, s. 7–22.

Osolsobě, Petr: La relazione tra apparenza e realtà nelle questioni etiche secondo Aristotele. In: Antonio Da Re, Gabriele De Anna: Virtù, Natura e Normatività. Padova: Il Poligrafo, 2004, s. 39–49.

Prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D. (*1962) absolvoval anglofonní Podzemní univerzitu a studium češtiny a dějepisu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (O pojmu rekurzivity se stálým zřetelem k Vladimíru Holanovi) a obhájil disertaci z estetiky Kierkegaardova reflexe Aristotelovy Poetiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vydal monografii Kierkegaardova estetika divadla a dramatu. Habilitoval se pro obor filozofie. Publikoval studie o Janu Zahradníčkovi, Olegu Susovi, Jos. Šafaříkovi, F. M. Dostojevském, S. Beckettovi, S. Pellicovi, K. Englišovi, Ed. Campionovi, o českém strukturalismu aj. Knižní překlady publikoval z angličtiny (Eseje Samuela Becketta, Company), italštiny a francouzštiny (Estetika svatého Augustina a její zdroje). Na Janáčkově akademii múzických umění mu byla roku 2008 udělena řádná profesura pro obor dramatická umění. Je vedoucím Semináře estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde přednáší semestrální kurzy o estetice Augustinově, Dantově, Shakespearově a Kierkegaardově.

UMĚNÍ JAKO ODHALOVÁNÍ PRAVDY V POJETÍ JANA PATOČKY

Pátek 24. června 2011 od 10:00; místnost RJ 209 Katedry filozofie Západočeské univerzity v Plzni, Sedláčkova 19, Plzeň. Worshop byl spolupořádán Katedrou filozofie FF ZČU v Plzni, Katedrou estetiky FF UK v Praze a Společností pro estetiku při AV ČR v Praze. Workshop je výstup grantového projektu Problematika umění v myšlení Jana Patočky (GAČR 409/11/0324).

Program:

Vlastimil Zuska: Proces a fixace

Miloš Ševčík: Krize smyslu a umění

Felix Borecký: Dva typy reflexe a umění u Jana Patočky

Jan Josl: Umění, odpovědnost a polis

Téma workshopu: Patočkova filozofie umění už od samého počátku směřuje k popisu uměleckého díla jako zachycení světa v celku. To se ukazuje v raných Patočkových textech věnovaných problematice vztahu „nitra a světa“, zřetelně však i v jeho úvahách věnovaných smyslu „vzdělanosti“. Jako směřování k celku světa je však umění chápáno i v kontextu pozdější Patočkovy koncepce tří životních pohybů, z nichž „pohyb pravdy“ neboli „pohyb průlomu“ nachází svou realizaci například v umění. V těchto souvislostech je zapotřebí zvážit vliv, který na Patočku měli jiní významní myslitelé, především Edmund Husserl, Martin Heidegger, Eugen Fink, Maurice Merleau-Ponty, Roman Ingarden nebo Arnold Gehlen. Podstatná část Patočkových úvah na téma umění jako způsobu odhalování pravdy se však váže i k estetickým úvahám Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Interpretace Hegelových estetických názorů vede nakonec Patočku k úvahám o proměnách statutu pravdy umění, o podstatných rozdílech mezi uměním minulosti a přítomnosti.
 

ODPOLEDNÍ SYMPOZIUM POŘÁDANÉ U PŘÍLEŽITOSTI 60. NAROZENIN PROF. VLASTIMILA ZUSKY

Středa 4. 5. 2011 od 14:00, zasedací místnost Ústavu dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Sympozium bylo pořádáno Společností pro estetiku AV ČR v Praze a Katedrou estetiky FF UK v Praze.

Program:

Prof. Tomáš Hlobil: Německé osvícenství jako skrytá inspirace pozdně obrozenské filozofie zdravého českého rozumu

Prof. Peter Michalovič: Poznámky k jednej modernistickej iniciatíve

Prof. Miroslav Petříček: Film a fenomenologie pasivních syntéz

Doc. Olga Lomová: Cvrček

Doc. Roman Dykast: Hudební překvapení

Prof. PhDr. Vlastimil Zuska, CSc. (*1951) Po maturitě na Střední průmyslové škole chemické v Praze (1966) pracoval postupně jako chemik, barvíř, strojník, tesař, knihovník v Národní knihovně ČR (1985–87), a odborný pracovník v Českém filmovém ústavu (1987–90). V letech 1980–85 studoval dálkově estetiku na FF UK (PhDr. 1986). Interní aspirantura v Ústavu pro dějiny a teorii umění ČSAV (1. 1. 1987 – 4. 1. 1987) byla ukončena z politických důvodů. Externí aspiranturu na Katedře estetiky FF UK absolvoval v letech 1990–93. Od roku 1990 působí na téže katedře, od roku 1993 jako docent, od roku 1994 jako vedoucí katedry. Od počátku odborné dráhy je zaměřen na filozofickou estetiku, zejména fenomenologickou (R. Ingarden, E. Husserl, M. Scheler), a na estetiku výtvarného umění a filmu. Postupně se věnoval tématům temporality estetického prožitku a časové dimenze ontologie uměleckého díla. Vedle fenomenologie měl na něho vliv A. N. Whitehead, H. Bergson, E. Lévinas a G. Deleuze, sémiotika a (post)strukura­lismus. Jeho samostatné práce se týkají sebereflexivity, inherentní intersubjektivity ega, estetické distance a temporality estetického znaku. Původní přínos Vlastimila Zusky spočívá v aplikaci konceptu možný svět na výtvarné umělecké dílo, ve fenomenologické analýze obrazu jako časového objektu a oscilace mentální přítomnosti v procesu recepce estetického objektu. Podal nové pojetí mimésis a estetického postoje jako sebereflektujících aktů vědomí. Poslední kniha prof. Vlastimila Zusky se jmenuje Kruté světlo, krásný stín. Estetika a film a vydalo ji vydavatelství Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jedná se o soubor studií vydávaných knižně i časopisecky v posledních dvou desetiletích. Ve třech oddílech zde lze nalézt pojednání hlavních témat současné estetiky, problémů filmové teorie a analýzy konkrétních filmových děl.

KRITIKA A ROLE SUPERVENIENCE

Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D.

Seminář estetiky Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Úterý 12. 4. 2011 v 15:00; zasedací místnost Ústavu dějin umění AV ČR, Husova 4, Praha 1. Přednáška byla pořádána Společností pro estetiku při AV ČR v Praze. Před začátkem přednášky byla předána cena vítězi studentské soutěže časopisu Estetika: The Central European Journal of Aesthetics za rok 2010 Mgr. Otu Gálovi.

Anotace: Krásu a umění lze nahlédnout mnoha způsoby. Přednáška představila náhled na estetiku jako teorii umělecké kritiky. Klíčovým pojmem byl shledán estetický soud, tedy soud o celkové hodnotě díla. V takovém soudu hrají podstatnou roli pojmy tzv. estetické. Přednáška se zaměřila na rozhraní estetické / mimo­estetické a v césuře mezi nimi lokalizovala možný zdroj některých problémů kritiky.

Mgr. Rostislav Niederle, Ph.D. vystudoval filozofii (diplomová práce Kritické zhodnocení Quinovy sémantiky) a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy university. V roce 2000 obhájil disertační práci (školitel prof. Pavel Materna) Indexické výrazy. Od roku 2005 působí jako odborný asistent Semináře estetiky Filozofické fakulty. Filozoficky se orientuje zejména na anglosaskou analytickou filosofii a estetiku 20. století. Z této oblasti publikoval sborník překladů Potřebuje Bůh indexické výrazy? Uveřejnil též překlady jednotlivých článků z analytické filozofie a estetiky. Zabývá se především problémy spjatými se sémantikou estetického soudu a s tím spjatou korespondenční teorií pravdy. Rovněž se zabývá problémy estetického faktu, sémantiky estetických pojmů, vztahu etiky a estetiky. Na toto téma publikoval sborník překladů Estetika i jednotlivé studie. Publikuje odborné i literární recenze, přeložil též několik povídek Isaaca Bashevise Singera, na jehož díle se mj. pokouší demonstrovat relevanci určitých estetických rysů. Poslední kniha Rostislava Niederleho se jmenuje Pojmy estetiky: analytický přístup a v roce 2010 ji vydalo vydavatelství Masarykovy univerzity.